Půjčky na směnku pro podnikatele
Směnka je obchodovatelný cenný papír, tedy písemný doklad o finančním závazku. Výstavce směnky je bezpodmínečně povinnen osobě uvedené ve směnce zaplatit ve stanovené době směnečnou sumu. Je také možné aby směnka fungovala na principu třetí osoby. V takovém případě výstavce směnky přikazuje této třetí osobě, aby směnečnou sumu zaplatila osobě uvedené ve směnce za něj.
Používání směnky je definováo a upravováno speciálním směnečným a šekovým zákonem. Tím je určeno, které náležitosti musí směnka obsahovat, aby byla platná, ale ne tak její konkrétní podoba. Směnka musí být definována písemnou formou a je nezbytné, aby obsahovala vlastnoruční podpis výstavce směnky. Pravidla pro vystavení směnky definovaná zákonem a jsou velmi konkrétní. V textu a nadpisu listiny musí být jasně uvedeno, že se jedná o směnku, dále musí být udáno jméno splátce (tedy toho, kdo směnku vystavuje) případně jméno třetí osoby, jméno toho, komu má být zaplaceno, konkrétní částka, na jakou je směnka vystavena, místo, kde se splátka uskuteční, datum a místo vystavení směnky a vlastnoruční podpis výstavce směnky pod textem listiny.
Splatnost směnky je potom možná několika, zákonem definovanými, způsoby. Splatnost „na viděnou“ stanovuje dobu splatnosti na moment předložení směnky. Z toho přímo vzniká další možný způsob platnosti, a sice na konkrétní stanovenou dobu uplynulou od okamžiku předložení směnky. Stejně tak je možné tuto dobu pevně definovat od momentu data vystavení směnky. Nejjednoduším a nejklasičtějším způsobem je pak doba splatnosti definovaná na konkrétní den uvedený v textu směnky samotné. Existuje několik druhů směnek podle toho, za jakým účelem jsou vystaveny.
Poměrně běžně se s formou úvěru na základě směnky pracují banky a to v obou směrech transakce. Pokud tedy klient banky disponuje na běžném účtě zpravidla vysokým zústatkem financí, se kterými nezachází, může mu banka nabídnout tzv. depozitní směnku na určitou hodnotu. V podstatě jde potom o situaci, ve které si banka daný obnos půjčuje, stává se výstavcem směnky a tím se zavazuje, že je bezpodmínečně povinna po uplynutí předem dohodnuté doby klientovi danou částku splatit. Většinou je tato transakce pro klienta zvýhodněna percentuálním úrokovým bonusem z hodnoty dané částky, který mu banka nabídne.
V opačném případě, tedy pokud si klient potřebuje vzít úvěr od banky, může banka jako formu zajištění úvěrové částky požadovat po klientovi vystavení směnky ve prospěch banky. Nejčastěji se jedná o tzv. biancosměnku, tedy o cenný papír, jakýsi přípravný dokument, s několika prázdnými místy, pro případné vyplnění všech náležitostí směnky. Tuto biancosměnku si banka ukládá do trezoru a klient ji dostane k podpisu až v případě, že nesplácí vypůjčenou částku. V této situaci se do příslušného dokumentu prostě dopisuje dlužná částka a od tohoto okamžiku se stává směnkou. Zajišťovací charakter směnky potom vyplývá z faktu, že pokud dlužník nezareaguje ani na tuto výzvu k zaplacení, banka získává poměrně rychle a bez komplikací soudní rozhodnutí na majetek dlužníka. Existence platné směnky by tak měla výrazně urychlit a usnadnit zaplacení pohledávky.
Specifickou vlastností dokumentu stanoveného jako směnka je, že na jeho platnost nemají vliv gramatické ani stylistické chyby. Její platnost je určená náležitostmi požadovanými ze zákona.
Zajištění úhrady směnky může být potvrzeno i tím, že se za tento závazek zaručí třetí osoba tzv. avalista. V případě, že tedy dlužník nebude schopen uhradit směnečnou částku, přechází tato povinnost automaticky právě na avalistu.
Případě splacení směnky je její vlastník povinnen uvést tento fakt záznamem přímo na směnce. Majitel má také možnost se směnkou disponovat jako s cenným papírem, takže ji může, opět prostřednictvím záznamu na směnce, prodat jiné osobě a převést na ni svůj směnečný nárok.
Nárok na splacení směnky musí majitel uplatnit jejím předložením a to v den splatnosti, nebo nejpozději do dvou pracovních dnů. Majitel může odmítnout zaplacení směnky přet jejím termínem splatnosti, musí však přistoupit na částečné placení. V takovém případě se splacená částka uvede na směnku a ta zůstává majiteli z důvodu pozdějšího uplatnění nároku na nezplacenou část směnečné částky. V případě, že dlužník odmítne směnku zaplatit a směnka není zajištěná avalistou, musí se její majitel obrátit k domáhání svých práv soudní cestou. V takovém případě stačí většinou pouhé předložení platné směnky k tomu, aby mu bylo vyhověno.
